| 
V pátek 22. září jsme vyrazili k rakouskému Attersee. Já jsem na toto místo jela letos už potřetí a moc jsem si ho oblíbila, Lukáš a Radka sem měli namířeno podruhé a myslím, že jim to místo přilnulo stejně jako mně. Kvůli chladným nocím nám Honza zajistil ubytování pěkně v teple místo tradičního kempu ve Weyreggu. Bohužel jsme vyrazili už dost pozdě a přijeli jsme hrubě po půlnoci, přesto ale na nás čekala velmi příjemná paní a ubytovala nás na svém statku, kde jsme se později mohli cítit jako doma a její snídaně byly výborné. Na jezero byl krásný výhled a k vodě to bylo autem asi 10 minut. Sobotní ranní ponor se posunul na poledne a odpolední trochu víc k večeru. Místní podmínky nezklamaly, voda už sice byla trochu chladná, ale proti našim Heřmanicím nám bylo ještě pořád teplo (na hladině kolem 18°C, v hloubce kolem 7°C). Hloubka je jenom pár kopnutí od břehu, takže není potřeba žádný skůtr ani plavidlo. Viditelnost byla kolem 5m – 6m a od 35m hloubky šlo vidět minimálně 15m. Co se tréninku a výkonů týče, Lukáš se bez potíží dostal do hloubky kolem 40m, ale bohužel bez hloubkoměru, Roman 44m s prstem v nose a hloub nebyl jenom proto, že nemohl zůstat do pondělka, a mně se v pondělí podařilo 47m. Ostatní pokoušeli více či měně úspěšně svá letošní maxima a užívali si příjemného potápění ať už u lana nebo kolem břehu s rybkama. Velmi důležitým objevem byl bohatý život kolem břehu, vysoké rostliny, štiky… Počasí celé akce se vydařilo a za 3 dny nespadla ani kapka, tímto se jako „náměstek pro počasí“ v našem klubu osvědčil Mira Svačina. Pochopitelně tím také přispěl k tomu, že jsme se loučili s těžkým srdcem a slibovali, že na jaře přijedeme zase.
Jarča |
