| Na MAN III. – Hungarian Apnea Day se letos sešla velmi početná československá výprava. Nebyla však silná jen ve svém počtu, ale také svými výkony předvedla, že vnitrozemské státy bez podmínek mají kvalitní freedivery (tedy aspoň v bazéně). První místo v mužské kategorii obsadil Petr Vala s náskokem 12,7b a podařilo se mu posunout osobní maxima ve všech třech disciplínách: DNF 107m, STA 6'10“, DYF 154m. Na druhé místo se mezi našince vklínil Balázs Horváth z Maďarska a těsně za ním, s odstupem 1,9b skončil Juraj Karpiš s výkony: DNF 92m, STA 5‘22“, DYF 159m. Pak se jako 4. umístil Martin Zajac 188,5b (DNF 106m, STA 5‘35“, DYF 137m), 7. Mrozek Robert 167,3b (DNF 91m, STA 5‘54“, DYF 122m), 8. Franc Vladimír 153,9m (DNF 71m, STA 5¨02“, DYF 116m), 11. Bronislav Chorvat 110,9b (DNF 58m, STA 3‘22“, DYF 84m), 18. Erik Toček 66,7b (DNF 75m, STA 3‘38“ 14,4b penalizace, DYF 0), 20. Petr Augusta 55,5b (DNF- LMC, STA 0, DYF 111m).
V ženské kategorii byla nejlepší Elizabeth Kristofferssen z Norska s výkony: DNF 85m, STA 5'03“, DYF 129m a celkovým počtem bodů 167,6. V DYF a STA to nebyly její maximální výkony a zvlášť ve statice má osobní maximum 5‘27“. Mně se podařilo o malý kousek posunout maximum ve všech třech disciplínách a stačilo to na 2. místo, 2,9 bodu za Elizabeth. Tedy: DNF 88m, STA 4‘41“ a DYF 129m. Jako třetí skončila 17,9 bodu za mnou Eva Tommerup Johnsen z dánska s výkony: DNF 84m, STA 4‘19“ a DYF 106m. Na čtvrtém místě neumístila Andrea Zetochová se 124,9 bodu a výkony: DNF 70m, STA 4‘02“ a DYF 83m.
Musím zároveň pochválit příjemné prostředí místního bazénu, dno bez zlomu a vodu tak akorát, což přispělo k výše uvedeným výsledkům. Co bohužel pochválit nemůžu je organizace. Závody začaly se zpožděním, díky kterému ovšem část naší výpravy vůbec stihla start J . Zpoždění se ale během prvního večera natahovalo, takže někteří plavali dynamiku bez ploutví v době, kdy už normálně dávno spí. V sobotu už byl průběh celkem hladký bez zpoždění a zmatků. Chorvatští rozhodčí bedlivě sledovali celý průběh závodu, ale nám se zdálo, že už je to na ně možná trochu moc, protože tu a tam něco přehlídli, nebo naopak trochu zveličili to co viděli. Nemůžu říct, že by snad byli přímo nespravedliví, ale trochu pozornější by být mohli.
Každopádně musím uznat, že dalo asi hodně práce takové závody organizovat a doufám, že ve freedivingu bude postupně přibývat zkušených rozhodčích a safety diverů, aby úroveň závodů stoupala.
Po závodech následovala společná večeře, kde se opět ukázala naše početní převaha. Večeře plynule přešla v párty, kde jsme předvedli naši houževnatost a morální převahu a vydrželi jsme nejdéle.
Zbývá jenom dodat, že se těším na příští rok na MAN IV
Fotogalerie ze závodů Jarča |